Doby, kdy jsem zbožně uctívala Chicagskou partu Fall Out Boy jsou nenávratně pryč, páč už to prostě není Take this to Your Grave. Ale jejich Beat It, mě prostě rozsekala! To by mě zajímalo, co na to říká asi Jacko.
Ale nejen "nasáváním hudby" člověk živ, to co v poslední době hlavně pohlcuje mé myšlenky, je škola. A když jsem si bláhově myslela, že tento týden bude velmi studijní, tak to už jen s hrůzou vzhlížím k tomu příštímu...A to ještě ke všemu se mi vystěhovaly obě spolubydlící, tudíž budu v Olomouci jak kůl v plotě, ještě že příští týden obsahuje také pátek, protože to je jediná motivace červnového měsíce.
V úterý jsem obohatila svou privátní knihovnu o kousky jako Strážná vež a Probuďte se asi v deseti vydáních:D Člověk by ani neřekl, že mile vypadající babička, která na mě ve vlaku sypala poutavé vyprávění svého dětství na mě vybalí tyhle brožurky. Ale apsoň mě ujistila, že víra už opravdu není nic pro mě. Nemám v sobě dostatečný fanatismus, natož nadšení.
pátek 6. června 2008
pondělí 2. června 2008
I'M HEAD OVER HEELS IN INSANITY
POZOR TENTO POST JE VELMI AFEKTOVANÝ
...A to jsem se ještě v sobotu dušovala, že tady nebudu zmiňovat svou úchylku (= lásku) k německé kapela BEATSTEAKS. Ale prostě no posuďte, tohle nemůžu jen tak nechat bez povšimnutí.
Ale pěkně od počátku nemůžu (= nechci) vás o nic připravit. Aneb už je to nějaký pátek, co jsem jen s otevřenou čelistí sledovala koncert nějakých pěti muzikantů, kteří mě uchvátili natolik, že jsme si musela jejich jméno zadat do vyhledavače a navštívit neúspěšně český Bontonland, abych zjistila, že jejich desky si musím objednat aus Deutschland.
A to mi věřte když se Gužu do něčeho zažeře, tak to má prostě grády:D aneb TOHLE je výmluvnější než tisíc slov. A taky výlet až do severského Stockholmu na jejich koncert nemá s normálním stavem fanouška určitě nic společného...
Ale aby mi neunikla pointa... Už od února, kdy jsem v jejich kalendáři viděla zapsaný Tábor jako místo koncertu, jsem měla zkouška nezkouška ustanoven program na pátek třináctého, měsíce šestého, roku dvoutisícího osmého. A tak jsem z hecu za pomoci tohohle pána sesmolila e-mail pro jednoho ze členů Petera Baumanna, o kterém jsem si myslela, že na mě hodil bobek, až do minulého pondělí, kdy mi napsal další člen, baskytarista Torsten Sholz s tím, že se snaží pro mě získat akreditaci (po přečtení jsem měla reakci jak ánežrdaN třináctka) Ale budiž, ještě to nic neznamenalo. Až do dnešního odpoledne, kdy mi napsal nějaký pan Tino (obrazový materiál není k dispozici, páč vůbec nevím kdo to je) s tím, že jsem na GUESTLISTU BEATSTEAKS! A samozřejmě s fotopassem a možností udělat interview!
Já snad nikdy nedospěju :D
Ale pěkně od počátku nemůžu (= nechci) vás o nic připravit. Aneb už je to nějaký pátek, co jsem jen s otevřenou čelistí sledovala koncert nějakých pěti muzikantů, kteří mě uchvátili natolik, že jsme si musela jejich jméno zadat do vyhledavače a navštívit neúspěšně český Bontonland, abych zjistila, že jejich desky si musím objednat aus Deutschland.
A to mi věřte když se Gužu do něčeho zažeře, tak to má prostě grády:D aneb TOHLE je výmluvnější než tisíc slov. A taky výlet až do severského Stockholmu na jejich koncert nemá s normálním stavem fanouška určitě nic společného...
Ale aby mi neunikla pointa... Už od února, kdy jsem v jejich kalendáři viděla zapsaný Tábor jako místo koncertu, jsem měla zkouška nezkouška ustanoven program na pátek třináctého, měsíce šestého, roku dvoutisícího osmého. A tak jsem z hecu za pomoci tohohle pána sesmolila e-mail pro jednoho ze členů Petera Baumanna, o kterém jsem si myslela, že na mě hodil bobek, až do minulého pondělí, kdy mi napsal další člen, baskytarista Torsten Sholz s tím, že se snaží pro mě získat akreditaci (po přečtení jsem měla reakci jak ánežrdaN třináctka) Ale budiž, ještě to nic neznamenalo. Až do dnešního odpoledne, kdy mi napsal nějaký pan Tino (obrazový materiál není k dispozici, páč vůbec nevím kdo to je) s tím, že jsem na GUESTLISTU BEATSTEAKS! A samozřejmě s fotopassem a možností udělat interview!
Já snad nikdy nedospěju :D
neděle 1. června 2008
When parents love their children
Už jak se přehoupla půlnoc jsem dneska obdržela pár vtipných gratulací k dnešnímu dni dětí. Ehm, ne že bych se tak cítila, ale jó, je super čekat nějakej ten dárek v den, kdy vaše jméno nevisí v kalendáři, nebo když zrovna vaše občanka neprozrazuje datem, že už jsem starší. Sice jsem nedostala nějaký veledar, ale i Studentská pečeť dokáže náladu navodit na pekelně dlouhou dobu! Navíc oběd na přání...no to už je fakt Eden...I když shodnout se se svou sestrou na nějaké vhodné variantě to už zrovna takový paradise není...
Dneska by mě mělo čekat učení se nizozemské gramatiky, jelikož naše hodná paní magistra Eva mi zkoušku nedala - i když Gužu se na to moc neučila a vyprášený kožich v podobě nízkého počtu bodů opravdu čekala. V úterý jdu řešit můj zpropadený test ze Základů práva ze zimního (!!!) semestru. (První test mi paní co nás na to učí ztratila a další mi dala psát z minuty na minutu, kdy já nebohá studentka na to nehodila ani půl oka) a teď žena jedna mi dá buď napsat nový (poslední) pokus anebo mi uzná mou skvostně vykonanou zkoušku z letního a nějak to vymyslí.
A kdyby to náhodou nevyšlo? No, tak to má Gužu jeden úža plán v záloze. Jmenuje se: GUŽU GOES TO BERLIN!
Dneska by mě mělo čekat učení se nizozemské gramatiky, jelikož naše hodná paní magistra Eva mi zkoušku nedala - i když Gužu se na to moc neučila a vyprášený kožich v podobě nízkého počtu bodů opravdu čekala. V úterý jdu řešit můj zpropadený test ze Základů práva ze zimního (!!!) semestru. (První test mi paní co nás na to učí ztratila a další mi dala psát z minuty na minutu, kdy já nebohá studentka na to nehodila ani půl oka) a teď žena jedna mi dá buď napsat nový (poslední) pokus anebo mi uzná mou skvostně vykonanou zkoušku z letního a nějak to vymyslí.
A kdyby to náhodou nevyšlo? No, tak to má Gužu jeden úža plán v záloze. Jmenuje se: GUŽU GOES TO BERLIN!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
