I'M ADDICTED TO YOU

Bin ich Gužu aus Berlin? Možná už ne dlouho. Zasraná ekonomická krize! Každopádně i za ty tři měsíce jsem tady zažila tolik věcí, že tomu sama nemůžu uvěřit.

1) Ujasnila jsem si, že k muži, kvůli něhož jsem zde odjela vlasntě nic necítím
2) Naplno jsem rozjela svou žunalistkou kariéru. Jestli lze kariérou nazvat :D
3) Setkala se s The Subways, Fettes Brot a Peterem Foxem
4) Druzí jmenováni v mém meeting listu mi dokázali, že nejen z Beatsteaks je člověk živ.

NOBODY'S HOME

Gužu hlásí internet na pokoji! Konečně si nemusím připadat jak "houmles", který sedí na podlaze, jen aby si popovídal se známými.

Pomalu ale jistě se blíží týden smrti. Abych upřesnila starší syn Julian jezdí do školy až do Postdami (Postupim), což je cca 20 km a já ho tam musím vozit. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť oslnivý řidič, což potvrzuje fakt, že jsem ve středu chytla defekt - když jsem najela moc blízko k patníku. Tato událost mě donutila si zaplatit kondiční jízdy v autoškole, načež jsem vyfasovala frajera, který mluví jen německy takže moje vocabulary z němčiny obsahuje Kupplung, aufpassen apod. Když to shrnu, budu se sama sobě hóóódně divit, jestli za celý rok nikde nenabourám.

Ve středu se zřejmě poprvé od svého příjezdu uvidím s Benem, to je ten frajer, o kterém jsem o dva posty níže prohlásila, že jsem se zamilovala. Přiznám se, už to tak horlivě nevidím. Nevím ani jeslti ho vidět chci. Zvláště potom, co se mi jiná německá kamarádka svěřila, že by s ním ráda navázala vztah. Od té chvíle jsem na jeho osobu poněkud rezignovala. Nechci dělat konkurenci kamarádce. Ale bude mě to bolet jak je uvidím spolu, hodně mě to bude bolet...

Prakticky jediná věc díky, které jsem na sebe za tento týden pyšná je to, že jsem si domluvila interview s The Subways na 11. listopadu a s Turobstaat na 19. prosince. Takže diktafon do pohotovosti a hurá do novinářského boje. Doufám, že budou minimálně stejně tak příjemní jako Beatsteaks a hovorní jako Die Ärzte...

HERZLICH WILLKOMMEN IN BERLIN

Tak je to tady, už se oficiálně můžu nazývat GUŽU AUS BERLIN :D. Od dnešního dne 5:00 jsem obyvatelem, nebo spíše pracovníkem hlavního města božského Německa.

Samotná cesta byla až na fakt, že jsme do Berlína dorazili o hodinu rychleji docelaOK. To hodinové zrychlení mě donutilo vzít si do Stahnsdorfu, (my new hometown) taxi. Samozřejmě, že v tu chvíli, kdy jsem si to taxi chtěla vzít já tak široko daleko žádné nebylo, ale pak přijel nějakej meďour, do kterýho jsem bez skrupulí nasedla...ještě že těch 30 ojro zacálovala rodina, jak slíbila :D

Pan domácí vypadá stařeji než na fotkách, ale choval se ke mě mile, a fakt že jsem dostala naprosto krásnej pokoj s houpacím křeslem a mega postelí z něho dělá hodného pána...snad si to nepokazí v příštích dnech. Ráno mě probudil dětskej řev, takže nadšení na bodu Sibiř už od samého počátku...Horší bylo, že jsem tam zůstala s dětmi Claudiem a Julianem sama...a navrch s jejich 22letým nevlastním bratrem Sebastianem, který mi jen tak mimochodem oznámil, že pořád studuje střední školu, protože je lenivej a okořenil to tím, že tedka taky nebyl celý dva týdny ve škole, páč je nemocnej, aneb celý dopoledne hrál fotbal a vypadal "opravdu smrtelně nemocný".

PLUS DNE: Dostala jsem od paní domácí Mozartovy koule na uvítanou.

MÍNUS DNE: Vařila jsem oběd - špenát..který jsem v životě nedělala, ale nečekaně jim to všem děsně chutnalo, že si i přidali..:D Jen já jsem se z toho skoro s tím svým nekončícím úsměvem poblila

A štve mě, že nemám na pokoji net, takže sedím na zemi v jejich kanclu, na nohou mého noťáska...no fakt "zupa".

It was my time...

Tak jak jsem prděla na tenhle blog, tak si můžu být jistá, že se pro mě stane od této chvíle mou soukromou biblí. Tyhle prázdniny byly jiné než všechny ostatní. Byly to prázdniny velkých rozhodnutí :)

1) ODEŠLA JSEM ZE ŠKOLY
- K tématu škola se mi moc vyjadřovat nechce. Je to pořád ještě docela bolavé, ale už ne tak jak ve chvíli, kdy jsem zjistila, že končím...Nejhorší ne celém tomhle bodu je asi fakt, že pokud jsem si školu neudělala teď, neudělám si ji už nikdy...

2) BEATSTEAKS A DIE ÄRZTE
- Kdo by to kdy řekl, že zrovna s těmihle kapelami se setkám. Oni razantně ovlivní můj dosavadní život. Jak? Kvůli setkání s Beatsteaks jsem se vybodla na další zkoušky a rozhovor s Die Ärzte je na vině, že...

3) JSEM SE ZAMILOVALA
- To je až tak strašně absurdní až se mi tomu nechce věřit, protože ačkoli nemyslím na nic jiného než na něj, vím, že je to na nic a to prakticky kvůli němu...

4) SE STĚHUJI DO BERLÍNA
- Na truc!

I CANNOT STAY SHARP, COOL & COLLECTED

Jeden měsíc života a tolik změn. Jeden měsíc a z pocitu absolutního štěstí se stal během sekundy pocit čirého zoufalství. Jedno je jisté, nikdy už nic nemůže být jako dřív, protože i to pomyslné dětství končí, tady začíná opravdový život...

FAR AWAY PLEASE GO...GET OUT OF MY HEAD

Doby, kdy jsem zbožně uctívala Chicagskou partu Fall Out Boy jsou nenávratně pryč, páč už to prostě není Take this to Your Grave. Ale jejich Beat It, mě prostě rozsekala! To by mě zajímalo, co na to říká asi Jacko.

Ale nejen "nasáváním hudby" člověk živ, to co v poslední době hlavně pohlcuje mé myšlenky, je škola. A když jsem si bláhově myslela, že tento týden bude velmi studijní, tak to už jen s hrůzou vzhlížím k tomu příštímu...A to ještě ke všemu se mi vystěhovaly obě spolubydlící, tudíž budu v Olomouci jak kůl v plotě, ještě že příští týden obsahuje také pátek, protože to je jediná motivace červnového měsíce.

V úterý jsem obohatila svou privátní knihovnu o kousky jako Strážná vež a Probuďte se asi v deseti vydáních:D Člověk by ani neřekl, že mile vypadající babička, která na mě ve vlaku sypala poutavé vyprávění svého dětství na mě vybalí tyhle brožurky. Ale apsoň mě ujistila, že víra už opravdu není nic pro mě. Nemám v sobě dostatečný fanatismus, natož nadšení.

I'M HEAD OVER HEELS IN INSANITY

POZOR TENTO POST JE VELMI AFEKTOVANÝ

...A to jsem se ještě v sobotu dušovala, že tady nebudu zmiňovat svou úchylku (= lásku) k německé kapela BEATSTEAKS.  Ale prostě no posuďte, tohle nemůžu jen tak nechat bez povšimnutí.
Ale pěkně od počátku nemůžu (= nechci)  vás o nic připravit. Aneb už je to nějaký pátek, co jsem jen s otevřenou čelistí sledovala koncert nějakých pěti muzikantů, kteří mě uchvátili natolik, že jsme si musela jejich jméno zadat do vyhledavače a navštívit neúspěšně český Bontonland, abych zjistila, že jejich desky si musím objednat aus Deutschland.

A to mi věřte když se Gužu do něčeho zažeře, tak to má prostě grády:D aneb TOHLE je výmluvnější než tisíc slov. A taky výlet až do severského Stockholmu na jejich koncert nemá s normálním stavem fanouška určitě nic společného...

Ale aby mi neunikla pointa... Už od února, kdy jsem v jejich kalendáři viděla zapsaný Tábor jako místo koncertu, jsem měla zkouška nezkouška ustanoven program na pátek třináctého, měsíce šestého, roku dvoutisícího osmého. A tak jsem z hecu za pomoci tohohle pána sesmolila e-mail pro jednoho ze členů Petera Baumanna, o kterém jsem si myslela, že na mě hodil bobek, až do minulého pondělí, kdy mi napsal další člen, baskytarista Torsten Sholz s tím, že se snaží pro mě získat akreditaci (po přečtení jsem měla reakci jak ánežrdaN třináctka) Ale budiž, ještě to nic neznamenalo. Až do dnešního odpoledne, kdy mi napsal nějaký pan Tino (obrazový materiál není k dispozici, páč vůbec nevím kdo to je)  s tím, že jsem na GUESTLISTU BEATSTEAKS! A samozřejmě s fotopassem a možností udělat interview!

Já snad nikdy nedospěju :D